Listopad 2010

Realita X Vzpomínky

11. listopadu 2010 v 19:16
Když tu byl on, ani sem nevěděla co všechno mám...konečně sem stála pevně na nohou a nemusela nic předstírat...všechno bylo tak jak to mělo být. Našla sem někoho kdo byl schopný mě brát takovou jaká sem a kdo si dělal srandu ze všech věcí, které sem udělala, ale přitom ke mně něco cejtil a ten cit byla Láska...dokázal mě obejmout a já cejtila pocit bezpečí...je to jak včera když sem prsty proplétala jeho vlasama, nebo když jsme jentak šli,ruce sme měli propletené a koukali se na Nikolku jak pobíhá po hřišťátku ve Břehách, když sme tam seděli v kempu a koukali na labuť, která se pomalu přibližovala k nám, když sme leželi v trávě a koukali na pomalu pohybující se vlnky na Labi, seděli jsme na lavičce skryté větvemi s pestrými listy, první potkání, byla velká zima i když bylo posledního srpna, dal svou mikinu a sám mrznul...první polibek a pak ten pocit nevědět jak to mezi náma teda je a SMS, že to bude tak, jak já budu chtít...Ten pocit koukat se se zakloněnou hlavou, abych vůbec viděla, ten jeho úsměv a stejně mi vždycky do očí svítilo slunce. Jestli si ještě vůbec pamatuje na Filipovskýho, když sme večer seděli na kolotoči a koukali se na to jak kluci skáčou přes plot a běžej do parku(až pak sme se dozvěděli že nás běželi hledat).....
A teď?...Věděla sem, že druhou šanci sem dostala, ale co sem udělala špatně...??? Pocit, že jsem bez něj, že tu už neni je nesnesitelnej...najednou je tu hrozný prázdno a jediný co mi ho připomíná jsou fotky, fotky které mám všude ,jen abych ho viděla. Nechce se mi jít ven, všechno mi ho připomíná a jediný co opravdu chci je on....Už vim jak vypadá neopětovaná láska, ale já bych si přála ještě tu jednu šanci....Vim, že slzama nic nevyřešim, ale vzpomínky sou moc silný. Každej řiká najdeš si lepšího nebo z toho se dostaneš si mladá, ale nevim jesi chci zapomenout jestli dokážu jentak to přejít....ne, vim to! nedokážu to... nedokážu bez něj být...Všechno mi ho připomíná....